Od 29.4.2013 blog přesunut na www.terysleepyworld.blogspot.com

Osm knížek mého života : Kniha, která mě inspirovala

18. června 2012 v 15:43 | Terýsek |  Knihy
2) Kniha, která mě inspirovala (či mi dala nějaké ponaučení)

Dnes si v mém osmidenním miniseriále povíme něco o knize, která mě inspirovala, nebo mi dala nějaké ponaučení. Upřímně jsem se na tenhle díl těšila asi nejvíce. Proto jsem ho také dala hned na začátek, aby mě nějak tak "nakopl" ke psaní.


Na Větrné hůrce
Emily Brontëová

Možná se budete divit, že knihou, která mě inspirovala, je právě romanticko - dramatický román, plný nenávisti, zloby a zášti. Je tomu ale tak. Kniha, která měla být původně zařazena v kategorii nejoblíbenější kniha vůbec, je jednou z nejlépe psaných knih, které jsem kdy četla. A v čem mě tak inspirovala? Díky ní jsem pochopila, jak moc je důležité umět odpustit a nebát se dát najevo své city. Už jenom kvůli sobě. Je přece holý nesmysl, umřít v zášti a nenávisti, když se dá spoustu věcí vyřešit "jen" jednou větou : "Odpouštím ti." Také jsem pochopila, že je opravdu důležité, smířit se s věcmi takovými, jaké jsou. Nemá cenu, zabývat se věcmi, které nemůžete změnit...




Příběh vyprávějící o mladém Lockwoodovi, jenž přijíždí na Drozdov. Panství Drozdov patří mrzutému Heathcliffovi, muži, jehož srdce je naplněné jen nenávistí, bolestnou touhou a záští. Z ůst služebné paní Deanové, poslouchá pan Lockwood příběh Heathcliffa a ostatních obyvatel Větrné hůrky- sídle uprostřed pustiny, na kterém neustále fouká a jež je ze všech stran obklopeno bažinami a holými pláněmi. Příběh o Heathcliffovi, mladém cikánském chlapci, kterého našel starý pan Hindley a kterého přivedl na statek, aby vyrůstal pospolu s jeho dcerou Kateřinou a synem. Zatímco mladého pana Hindleyho odjakživa nesnášel, mezi ním a Katkou propuklo velké přátelství. Přátelství, které později propuklo v lásku. V lásku, která nikdy nemohla existovat a vzkvétat.

Celkem složitý příběh, který je ale tak krásně napsaný, že ho pochopí úplně každý. Příběh, který snad ani nejde nemilovat. I přesto, že je celé dílo v podstatě velmi smutné a nešťastné, jeho konec je přece jen optimistický. Určitě si ho přečtěte. Doufám, že v něm najdete stejné ponaučení, jaké jsem v něm našla já. Je to jedna z mála knih, které si určitě přečtu znovu a také jedna z mála knih, která mi přišla neuvěřitelně krátká. Líbila se mi dokonce více, než má milovaná Pýcha a předsudek a mnohem více, než Jana Eyrová- příběh z pera autorčiny známější sestry Charlotty, jenž také stojí za přečtení. Ale o něm zas někdy příště.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alisa Alisa | Web | 19. června 2012 v 21:34 | Reagovat

Moja obľúbená knižka . :-) Inšpirovala áno, ale odpúšťať nie je niekedy práve najjednoduchšie...

2 Terýsek Terýsek | Web | 20. června 2012 v 14:30 | Reagovat

[1]: Není, jsou věci, které prostě odpustit nelze.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(C) Terýsek 2010-2013

Děkuji za každý Váš komentář a doufám, že na můj blog zavítáte zase někdy příště.



http://www.gocrueltyfree.org/downloads/GCF_Half_Banner_234x60.png