Od 29.4.2013 blog přesunut na www.terysleepyworld.blogspot.com

Leden 2013

"Četla jsem..." leden

31. ledna 2013 v 18:00 | Terýsek |  Knihy
Předposlední den měsíce ledna patřil filmům, které jsem za skoro uplynulý měsíc viděla. Dnešek tedy logicky bude patřit knihám. Vítám vás u prvního dílu knižnáho seriálu " Četla jsem..."


"Viděla jsem" leden

30. ledna 2013 v 18:00 | Terýsek |  Filmy
Představuji vám první článek ze série "viděl jsem." Doufám, že se vám bude líbit a budete se těšit na další číslo (opět na konci příštího měsíce.)


Depresivně

29. ledna 2013 v 13:47 | Terýsek |  (Můj) Život mýma očima
Už dlouho tu nebyl žádný článek o tom, jak žiji. Poslední dobou se snažím takové články nepsat, jelikož nejsou pro většinu čtenářů mého blogu zajímavé. Na druhou stranu mě ale takové články baví a tak jsem se rozhodla přejít ke kompromisu. "Kecací" články budou, ale pouze v omezené míře. Budu se je snažit psát co nejméně, ale jednou za čas asi nějaký napíšu. Jako třeba dnes.

Máte někdy pocit, že vám všechno utíká pod rukama a nic se vám nedaří? Přesně takový pocit mám teď já. Uzavřelo se pololetí a já jsem byla ráda, že jsem to nějak zvládla. Byla jsem spokojená se známkami, které se ve čtvrtek objeví na mém vysvědčení.
Konec pololetí pro mě je vždycky hektický. Člověk se snaží na poslední chvíli něco opravit a leckdy pak výsledná známka záleží pouze na jednom testu. Ten většinou bývá v ten nejméně vhodný den. V den, kdy absolutně nemáte čas se něco učit...
Měla jsem radost, že se mi všechny testy tohoto typu povedly podle mých představ. Dokonce i obávané pololetky před Vánocemi dopadly dobře. A pak přijde další týden a známky do pololetí nadcházejícího.
Od té doby se mi nic nedaří, zvláště pak matematika, které se asi budu muset více věnovat. Jinak se s vyznamenáním na konci roku můžu rovnou rozloučit... Musím se donutit k učení a nějak zvýšit svou koncentraci a někdy mám pocit, že to nemohu zvládnout. Dalo by se říct, že žiju od víkendu k víkendu a doufám, že to nějak dopadne. Neskutečně mě štve ten pocit, že to nezvládám a mám z toho všeho strach.

A abych nekončila tak pesimisticky, prozradím vám, že se můžete těšit na překvapení na blogu. Už na tom pracujeme. Bohužel nezáleží jen na mně, ale doufám, že to do konce února zvládneme. Zatím nebudu říkat co, ale strašně se na tu věc těším.

TT: Plyšový medvídek aneb moje láska k plyšákům ♥

28. ledna 2013 v 14:31 | Terýsek |  Píšu vážně-nevážně
Od malinka mám slabost pro plyšáky. Zatímco ostatní holčičky vozily v kočárku panenky, já se vždycky starala o medvídky, pejsky a další zvířátka. Uznejte, že jsem tohle téma týdne nemohla vynechat :)

K plyšákům mám prostě pozitivní vztah. Když jsem byla menší, měla jsem jich plné poličky. Postupem času ale plyšáci musely uvolnit místo knížkám, a tak si dnes leží jen v jedné poličce. V té mám vystavené jen ty nejlepší "kousky" z různých dovolených a služebních cest rodičů. Prostě ty, ke kterým se vážou historky a vzpomínky.
Ty ostatní mám uložené v krabicích pod schody. Obdivuji ty, kteří dokážou dát své hračky například do dětského domova. Je to strašně hezké a milé, ale já sama bych to nedokázala. Nesnasla bych pomyšlení, že jsou "Míša a Bobík" někde smutní a stýská se jim po mně. Že je na ně třeba někdo zlý, nebo že se jim udělala díra ne bříšku. Takhle jsou všichni schovaní v bezpečí krabic.

Můj nejoblíbenější plyšák je malý plyšový pejsek. Lásku k psům jsem měla odjakživa a ač mám dnes pejska živého, ti plyšoví mají na poličce stálé místo. A ten nejoblíbenější se občas, podotýkám velmi záhadně, dostane i do mé postele. Jeden čas jsem ho tahala úplně všude a tak je i dosti sečtělý. Když si vezmu, kolik toho viděl a po kolika letištích se nosil uvnitř mého baťohu.
Pořád ho mám ráda. A patří na seznam důležitých předmětů, které bych popadla, kdyby hořelo :D

Plyšáci jsou prostě moje láska.

Doufám, že nevadí, že jsem to vzala trochu obecněji. Jo a promiňtě mi to srdíčko v názvu.

Nemůžu uvěřit aneb nový prezident na Hradě

26. ledna 2013 v 17:30 | Terýsek |  Píšu vážně-nevážně
Možná tenhle článek dříve nebo později smažu. Asi jím někoho naštvu a nevím, jestli bych rovnou neměla zakázat jeho komentování. Pokud se vás něčím dotknu, neberte si to osobně, ale jsem naštvaná.

Nevím, jestli mám začít přemlouvat rodinu k emigraci a nebo uspořádat atentát (promiňte mi to, je to samozřejmě myšleno v nadsázce.) Stále nemůžu uvěřit, že se naším prezidentem stal Miloš Zeman. Prostě to nejde. Myslím, že ho nikdy nebudu považovat za svého prezidenta. Je to o to horší, že si ho zvolili občané České Republiky. Máme první přímou volbu a my si za prezidenta zvolíme vulgárního alkoholika.

Teď mi možná někteří z vás napíší, že do toho nemám co kecat. Sama volit nemůžu, ale volby jsem pečlivě sledovala celou dobu, četla jsem si programy kandidátů a koukala na televizní debaty. Nechci používat argumenty typu: "Zemana volí jenom komunisti a je to prostě debil." Vím, že Miloš Zeman není komunistický prezident, ale neskutečně mě štve to, jak se chová.

Prezident u nás nemá moc pravomocí, ale měl by být alespoň reprezentativní a to podle mne Zeman rozhodně není. Dokazoval to už během kampaně. Ať už ve chvíli, kdy mluvil o rozdílu mezi knížaty a zemany, což mně přišlo jako hláška vhodná pro kamarády do hospody, a nebo v momentě, kdy urazil manželku svého protikandidáta na základě nepotvrzené informace nějakého deníku. Je pravda, že se za to omluvil, ale myslím, že by si měl příště dvakrát rozmyslet, než něco plácne. A těch příkladů bych našla mnohem více.

Neříkám, že by byl Karel absolutně nejlepší prezident, ale ze všech kandidátů mi přišel jako nejvíce sečtělá a reprezentativní osoba. Působil na mne jako sympatický pán, který by naši zemi mohl skvěle reprezentovat a fandila jsem mu.

Už raději budu mlčet, byla to svobodná volba a výsledek musíme respektovat.
Tak za pět let, to už budu moct sama přispět svým hlasem.

Váš názor na nového prezidenta?


Informačně :)

22. ledna 2013 v 19:42 | Terýsek
Konečně jsem vymyslela, jak skloubit mojí lenost napsat recenzi na film s potřebou vám sdělit, jaké to bylo.
Třeba nedávno jsem slibovala recenzi, jelikož jsem byla o víkendu v kině a nebyla jsem schopna nepsat nic jiného, než že to bylo super a líbilo se mi to. Nechci ale sklouznout k naplácání co nejvíce fotek, umístění traileru a jedné věty typu: "bylo to super." To prostě není recenze a na samostatný článek je to značně nedostačující.
A dnes jsem konečně vymyslela, jak na to vyzrát. Na konci každého měsíce vyjdou dva články. Jeden zaměřený na knihy a druhý na filmy (především na ty z kina). Ve článku se budu snažit zmínit všechny filmy a knihy, které jsem viděla a četla a napsat to nejdůležitější a nejpodstatnější. Budu se snažit o co nejlepší vzhled, takže očekávejte samostatné logo, nějakou fotku a u filmu samozřejmě trailer.
Samozřejmě i nadále budu psát klasické recenze, někdy na ně ale nemám čas, či nenacházím slova :)

Toť vše moji milí :)
Těšte se na konec měsíce.

Sobotně a informačně

19. ledna 2013 v 11:36 | Terýsek |  Co se jinam nevešlo
Krásné sobotní dopoledne,

venku mrzne, všude je bílo a já mám od včerejška mimořádně dobrou náladu. Sedím ve svém pokoji, piji caro a jím babiččiny čerstvě upečené koláče. Prostě pohoda. Ač vím, že tento článek nebude nic moc, jelikož sama nevím, o čem vlastně bude, chtěla bych se s vámi o svoji dobrou náladu podělit. A tak se vyjímečně pokusím napsat článek, ve kterém si nestěžuji, nenadávám a nekritizuji.
Jako první bych se chtěla zmínit o změnách na mém blogu. Do menu jsem nově zařadila svůj profil, který by měl sloužit především jako informace pro nové návštěvníky, kteří jsou na mém blogu prvně a chtěli by se dozvědět, kdo vlastně jsem a o čem je blog.
Dále jsem zařadila oblíbené blogy. Předem upozorňuji, že nejde o "sbénka". Obě slečny jsou mé kamarádky a tak je normální, že si své blogy navzájem čteme. No a proč to neříct světu, že? Nechceme po sobě navzájem pravidelné obíháné a čtení článků.
A jako poslední jsem se rozhodla přidat položku "Můžete se těšit na:", kde bych vás chtěla seznamovat s tím, jaké články chystám a co se vlastně bude dít. Nicméně nezaručuji, že všchno, co do tohoto boxu dám, opravdu splním. Ale slibuji, že se budu snažit.
Rozhodla jsem se, že se budu také více věnovat recenzím. Hodně čtu a koukám na filmy a tak mi přijde škoda se s vámi o tom nepodělit. Naopak trochu ustupuji od básniček a článků na téma týdne. Poslední dobou mne žádné TT nezaujalo a nechci psát jen kvůli tomu, že se na můj blog dostane více lidí. Stejně vím, že by ty články za nic nestály a tak by to trochu postrádalo smysl.
Zvažuji také změnu designu, ale samozřejmě nezaručuji, že to tak opravdu bude :)

Mějte se krásně a užívejte si víkend.

P.S. Tak nakonec jsem to vzala trochu informačně

Anna Karenina (2012)

13. ledna 2013 v 14:32 | Terýsek |  Filmy
Včera jsem byla v kině na novém filmu britského režiséra Joa Wrighta Anna Karenina. Nové zpracování slavného románu L.N. Tolstoje mne zaujalo především díky tomu, že jde o další spolupráci Joa Wrighta a mé oblíbené herečky Keiry Knightley. Také mi ho velmi vychválila kamarádka a tak jsem se tedy vydala do kina.

imdb.com

O hledání inspirace

10. ledna 2013 v 16:25 | Terýsek |  Píšu vážně-nevážně
Přijde mi, že i po těch dvou letech co mám blog stále hledám to, o čem bych vlastně měla psát. Vždycky mám určité období, kdy mne baví jedno téma. Takové období ale rychle přejde a já opět dlouze přemýšlím o tom, čemu věnuji svůj další článek. Psaní mě baví a tak se snažím vnímat svět kolem sebe a čerpat tak nápady na články ze svého okolí, televize a internetu.
Jednu dobu mě strašně bavilo psát příběhy, poté recenze. Měla jsem jedno období, kdy jsem ráda psala básničky a také období, kdy můj blog plnily výhradně "kecací" články o tom, co jsem "měla k obědu."

O nevtipných vtipech a tak podobně

6. ledna 2013 v 18:31 | Terýsek |  (Můj) Život mýma očima
Nápad na tento článek se v mé hlavě zrodil v momentě, kdy jsem otevřela facebook. Vtip o tom, jak jdou dvě sušenky přes silnici, jednu přejede auto a ta druhá říká: "dělej a nedrob,"mě nejen že nerozesmál, ale dokonce nakopl k napsání článku na téma "proč dnešní vtipy nejsou vtipné".
Troufám si říct, že se nesměji každé blbosti, kterou mi někdo řekne. Mám ráda spíše vtipy ze života, ráda vzpomínám na zábavné historky z dovolených a nasměju se u nich více, než u klasických vtipů. Když už se mám ale smát nějakému známému vtipu, musí být alespoň "opravdu vtipný." Vtipy, které se na mne valí ze všech portálů a facebooků mi prostě nepřijdou absolutně vtipné. Něco jiného je, pokud jsem s někým. Pamatuji si, jak jsme s kamarády v létě při nesnesitelné cestě autem po ostrově Kréta z nouze sáhli po vtipech v mobilní aplikaci a věřte, že jsme se smáli absolutně všemu. Ať už šlo o vtipy o blondýnách, Pepíčkovi, či o černý humor.
Pokud jsem ale zrovna "nesnědla vtipnou kaši", vyžaduji spíše humor inteligentní a příjemný. Nevadí mi vtipy, které jsou lehce vulgární (no dobře, občas i těžce:) a nepohrdnu ani černým humorem. Jsou vtipy, které už jsem slyšela asi desetkrát a stejně mne stále rozesmějí. Pak jsou ale vtipy, které mě nerozesmějí nikdy. Zvláště pak ty facebookové. Možná také proto jsem odstranila odběr všem rádoby vtipných stránkách. Vůbec mně ten facebook leze poslední dobou dost na nervy. Neustálé obrázky ve stylu "Justin Bieber like a PSY sdílej", nebo absolutně odporná "poop" mánie mi začínají připadat absolutně nesnesitelné. Šíří se jako smrtelný virus a prakticky se nedají zastavit. Už jsem kvůli tomu dokonce promazávala přátele, jelikož mě neskutečně s...no dobře, štve, neustálé sdílení blbostí a žádosti o nejrůznější stupidní hry. Na venek se všichni tváří jako strašně dospělí, ale jakmile jde o Farmville, z teenagerů se stává opět banda malých mrňat, toužící po "online" penízkách.

"O ukecaných kamarádkách"

4. ledna 2013 v 17:55 | Terýsek |  Co se jinam nevešlo
Tak a dost, mám plné zuby toho, jak na můj blog chodí spolužáci a lidé ze třídy. Někteří mi nevadí, jelikož mají sami vlastní blog, ale někteří mají neustále nějaké připomínky a komentují věci, o kterých nechci mluvit na blogu.
Vrcholem pak je, když vstoupím ráno do třídy a někdo mi začne říkat, že už jsem dlouho nic nenapsala, nebo že se jim ten minulý článek nelíbil. Blog beru jako svůj vlastní svět, ve kterém je takříkajíc všechno dovoleno. Pokud se v článku třeba o něčem zmíním, může se to lidem z mého okolí jevit jako poloviční pravda. Ne vždy je totiž v článku prostor vypisovat podrobnosti a tak si z té situace vezmu jen to, co potřebuji. Neberu to jako lhaní. Já si nevymýšlím. Jen prostě nemám čas vypisovat do článků všechny podrobnosti, takže se prosím nedivte, že nevysvětluji každé slovo. Články jsou primárně určeny pro lidi, kteří mne neznají.
Nechci nadávat svým spolužákům a říkat, aby sem nechodili. Jen prosím komentujte k tématu a nemluvte o nějakém konfliktu apod., který jsme spolu měli. Zvláště, pokud je ten konflikt dávno vyřešený. Nemám ráda, když se problémy řeší veřejně a tak myslím není problém říct mi ve škole, kde spolu trávíme několik hodin denně.
Pokud člověk nemá blog, jednoduše se mu pak píše jakákoliv blbost. Mám zkušenost, že pokud člověk blog má, komentuje opravdu spíše k tématu. Také neznám skoro nikoho, kdo by nějak významě kritizoval ze svého vlastního profilu (neboli s vyplněnou kolonkou web.)
Chtěla bych říct, že jsem ráda, pokud se vyjádříte, nekomentujte ale moje soukromí.

Ohlédnutí za rokem 2012

3. ledna 2013 v 15:12 | Terýsek |  (Můj) Život mýma očima
Možná už máte takových článků plné zuby, ale ani já nesmím vynechat ohlédnutí za rokem 2012. Je to možná trochu opožděné, ale nebyl čas.

Rok 2012 pro mne nebyl nějaký přelomový. Naštěstí se toho moc nezměnilo a přijde mi, že jsem se moc nezměnila ani já. Tedy alespoň pokud jde o povahu. Stále jsem stejně líná, urážlivá a hysterická :)

V roce 2012 jsem poprvé zašla do Sturbucksu a začalo mi chutnat kafe. Na jaře jsem si vyzkoušela školní maturitu na nečisto a zažila jsem jedny z nejlepších letních prázdnin. Úspěšně se mi podařilo vyhnout se lyžákům a všem školním akcím.
Pohádala jsem se s jednou ze svých nejlepších kamarádek a vyměnila ji za jinou kamarádku. Byla jsem vzhůru do pěti do rána. Viděla jsem spoustu filmů a stala jsem se závislá na youtube. Oficiálně se ze mne stal teenager. Zamilovala jsem se do knížek Jane Austenové a do knížek Christophera Paolliniho. Mojí nejoblíbenější herečkou se stala Keira Knightley.
Neskutečně jsem se těšila na Vánoce. Málem jsem dostala trojku z matematiky a pochopila jsem se, že se musím přece jen trochu učit. Začala jsem hrát tenis. Oslavila jsem příchod nového roku na horách. Byla jsem dvakrát u moře. Viděla jsem spoustu českých hradů a zámků...

No a pokud jde o blog, stalo se také spoustu změn. Konečně jsem svůj blog začala vést způsobem, který mi vyhovuje. Vyrovnala jsem se s touhle neskutečně trapnou adresou. Povedl se mi úspěšný knižní projekt a napsala jsem i pár článků, které jsou myslím povedené. Málem jsem se na blog vykašlala a díky tomu jsem pochopila, že mne opravdu baví. Začala jsem číst výhradně blogy z AK a podala jsem přihlášku, abych pak v létě zjistila, že Ak není takový jak se tváří. Pochopila jsem, že nejde o počet čtenářů, ale o můj vlastní pocit. Konečně jsem se přestala trápit s designy, které mne nikdy nebavili.

Toť přehled mého blogu ve zkratce.

P.S. Tak jsem napsala článek, doufám, že budete spokojené! ( Vzkaz pro jedny moc milé holčičky :D)
(C) Terýsek 2010-2013

Děkuji za každý Váš komentář a doufám, že na můj blog zavítáte zase někdy příště.



http://www.gocrueltyfree.org/downloads/GCF_Half_Banner_234x60.png