Od 29.4.2013 blog přesunut na www.terysleepyworld.blogspot.com

Konec slušnosti v Čechách

6. února 2013 v 13:28 | Terýsek |  (Můj) Život mýma očima
K napsání tohoto článku mě přivedla dnešní cesta metrem. Na jedné stanici přistoupil starý pán, který se špatně pohyboval. Už při vstupu do metra měl problémy a řidič ho málem přivřel do dveří. Naštěstí poblíž stála nějaká paní, která ho vtáhla do metra. Mohlo být něco okolo půl deváté a metro praskalo ve švech. Všude bylo plno lidí směřujících do práce. Většina z nich četla noviny, které dostanete v metru zdarma a nebo koukala do mobilů, čteček a tabletů.


Pán přistoupil, rozhlédl se po metru a poté se chytil tyče nad svou hlavou. Chvíli jsem čekala, jestli ho někdo pustí a nakonec jsem se zvedla sama. Pán byl moc rád a poděkoval mi. Dokonce se na mě pak usmála i jedna sedící starší paní a musím říct, že se mi hned zlepšil den. Měla jsem dobrý pocit, že jsem někomu pomohla.
Hrozně mě ale podivilo, že se žádný z těch mladých lidí kolem nechystal ho pustit. Jedna půlka stále něco cvakala na mobilech a asi si ho ani nevšimla a ta druhá se zřejmě tvářila jako že si ho nevšimla. Přišlo mi to neskutečně trapné. Většina těch lidí byla podle mě mladší pětatřiceti (+-) a nikdo z nich se ani neotočil.
Je pravda, že ne vždy jsou důchodci příjemní. Kolikrát na vás koukají vyčítavím pohledem a chtějí abyste je pustili a přesto, že je všude kolem spousta hezkých míst. Jenže jim se líbí zrovna to místo u okénka, které jste si vybrali. V takové chvíili většinou začíná nefalšovaný souboj, kdy sedící dělá že nic nevidí a věnuje pozornost okolní krajině, nebo telefonu a senior nad ním hází nevraživé pohledy na všechny okolo.
Pokud je ale dopravní prostředek plný, je myslím skoro povinnost, toho člověka pustit. Samozřejmě pak člověka naštve, když dotyčný třeba ani nepoděkuje. Myslím, že by to také neměli brát jako samozřejmost, zvláště v dnešní době. Přijde mi ale, že takových případů je minimum, alespoň já s nimi nemám téměř žádné zkušenosti. Navíc si vždycky můžete říct, že vás žádný takový "bručoun" nerozhodí a říct si, že jste prostě lepší.
Nechci působit jako nějaký andílek, který je milý na všechny kolem sebe. Kolikrát také nakvašeně sedím na sedadle v dopravním prostředku a modlím se, aby žádný starší člověk nepřistoupil. Pokud ale přistoupí, pustím ho a netvrdím, že to dělám vždycky s radostí.
Jen myslím, že bychom měli být pozornější. Měli bychom se více zajímat o svět kolem sebe a snažit se chovat tak, abychom se za své chování nemuseli stydět. Vždyť jednou také budeme staří a myslím, že už jen s obtížemi budeme hledat někoho, kdo by nás pustil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 6. února 2013 v 17:31 | Reagovat

Já si v metru sednu, až když mi už opravdu  po dlouhém chození bolí nohy. Jinak raději stojím, i když mi už taky není 18. :-D
Ale všiml jsem si něčeho jiného a kupodivu dost často. Přistoupí babička s vnukem, který už rozhodně není docela malé dítě, ale přesto ho pustí sednout a sama se nad ním postaví. Takhle tu mládež starý člověk často vychovává. Potom se ani nemusí té "neslušnosti" mladých divit. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
(C) Terýsek 2010-2013

Děkuji za každý Váš komentář a doufám, že na můj blog zavítáte zase někdy příště.



http://www.gocrueltyfree.org/downloads/GCF_Half_Banner_234x60.png